BARIÉRA SMUTKU

Tam kde čas prolíná prostorem

a neplatí síla gravitace

střetává se nekonečno s věčností

a dovoluje duši svobodně žít

Nicota prostupuje mlhovinami

Mrazivá temnota naplňuje vesmír

a jen tok myšlenek narušuje jeho celistvost

V záři vyhaslého slunce mé poslední naděje

nacházím jen žal a utrpení

a stále dál a dál se ptám:

"Proč"?

Meziprostor je tou vstupní branou

za kterou padají okovy nepochopení

a všechno nachází svůj smysl

Nad průchodem v čase

kam jen moudrost doletí

a bolest s trýzní rozmetány jsou

když jako hadí jed ničí mé myšlenky

V červí díře utone strach a muka věků

když někdy se ptám:

"Kde jsi"?

"Proč nepřicházíš "?

Dříve než přijde má "přítelkyně" Smrt

a poručí času

Moje duše zmizí v astrálnu

kde navždy bude snít

a pozemské představy zůstanou pohřbeny

za bariérou smutku

Sám velký Grassotrophoss hraje tuto píseň

jež navěky tu bude znít...