Vánoce
Po roce Vánoce,Vánoce přicházejí zpívejme přátelé…(né nehráblo mi, alespoň tedy doufám), tak a dost, nebojte v téhle staré odrhovačce tedy rozhodně pokračovat nehodlám. To, že jsou Vánoce do nás „hustí“ od rána do večera ze všech možných stran už nejmíň měsíc a ví to naprosto úplně každý a netřeba to už nijak více zdůrazňovat. Začnu tedy jinak…
Před pár dny jsem se z čiré zvědavosti ocitl (jako divák samozřejmě) při svém prvním veřejném rozsvěcování vánočního stromu na brněnském náměstí Svobody. Přibližně asi tak pět minut před 17 hodinou náhle celé náměstí pohaslo a obrovský dav přihlížejících, který čítal mnoho tisíc lidí (náměstí bylo doslova našlapané a nedalo se tam ani pohnout) v tu chvíli okamžitě ztichl v očekávání té slavnostní události. Netrvalo to dlouho (tedy ne dlouho dle mých časových měřítek, protože kupříkladu jeden malý capart, který seděl za krkem za mnou stojícího chlápka se za tu dobu v pohodě stačil asi 8 krát nedočkavě zeptat: „ Taťko a kdy už se ten stromeček rozsvítí ? “ – čas je opravdu relativní pojem) a stejně tak náhle a nečekaně jako předtím pohaslo se zčista jasna celé náměstí zase mohutně rozzářilo v celé své kráse a všemu tomu dění rázem dominoval mohutný svítící strom. Celý ten čekající dav zvědavců v tom okamžiku zašuměl překvapením spojeným s údivem a ozvalo se (jakoby na povel) jednohlasné jéééé. Bylo to tak nečekaně spontánní, že se mi najednou také chtělo vyhrknout s davem to zmíněné jéééé, naštěstí jsem si ale včas uvědomil, že tam nejsem od toho, abych helekal s davem (to přenechám jiným) ale hlavně, že by se to k mému věku už tak nějak moc nehodilo a proto jsem tu touhu raději v sobě ihned potlačil, což se s odstupem času ukázalo jako velice moudré rozhodnutí.
Když jsem tam tak stál, sledoval dění, vstřebával tu působivou atmosféru a koukal na tu světelnou exhibici, nevím jestli to bylo tím, že začaly Vánoce nebo za to mohly všudypřítomné výpary z druhořadých (v mnoha případech i třetiřadých) vín a ostatních alkoholických nápojů prodávaných v hojné míře v kolem celého náměstí stojících stáncích nebo tou nelehkou dobou, případně něčím úplně jiným, ale najednou se mě zmocnila taková podivná, zákeřná a veskrze plíživá nostalgie, která měla za následek, že jsem si v ten moment vzpomněl na všechny své milované blízké, kteří už tu bohužel nejsou (a na ty které už nikdy neuvidím) a jakoby mávnutím kouzelného proutku mi to předtím celkem milé a příjemné podvečerní rozjímání uprostřed města přišlo ve zlomku sekundy jako nějaké podivné, absurdní, tragické, ale hlavně naprosto a totálně nespravedlivé divadelní představení, ve kterém hrajeme pouze určité podřadné „role“ a celkový příběh nemáme šanci nijak ovlivnit. Taky jsem si opět potvrdil tu známou skutečnost, že až teprve když něco ztratíme, pak teprve opravdu poznáme skutečnou cenu toho, co jsme ztratili a čeho jsme si předtím nevážili. To už ovšem ve většině případů bývá nenávratně pozdě. Tak to hold v životě chodí od nepaměti a bude to trvat i nadále…až do skonání věků.
A prý že Vánoce jsou svátky klidu, míru, pohody a odpočinku…atd. Věříte tomu ? Jak se říká, kdo věří, ten uvěří a kdo nevěří ať tam běží. Každopádně přeji krásné, klidné, pohodové a naprosto úžasné Vánoce Vám všem !!! Pax Vobiscum !!!
